„Velehradský klášter vděčí za svůj vznik moravskému markraběti Vladislavu Jindřichovi: byl jako jiné cisterciácké kláštery založen na počest Panny Marie. Odhaloval však duchovně odkaz Cyrila a Metoděje. Maria porodila v Kristu to, co tito dva předávali člověku: dar víry a krásné slovo.“

Podle rukopisu Archivum welehradense

„Cyril a Metoděj dokonale vysvětlili, co je různost v jednotě a proč je nutná. Ozřejmili ostatně i to, že oním jednotícím prvkem v Evropě je křesťanství. Z něho vzešla, rozkvetla a rozkošatila se evropská kultura. Z něho dodnes, vědomě či dokonce s výhradami bere svou sílu. Pokud si to Evropa neuvědomí, bude trpět a může si přivodit i zánik.“

Prof. Petr Piťha

“Velehrad není ani pojmem historickým, ani geografickým, ale je pojmem symbolickým. Jakkoli je lokalizován a dějinně určován, je pojmem v silném slova smyslu duchovním, nadčasovým a pochopitelným jen svým významem ideovým.“

Prof. Petr Piťha

„Nikdo neobjevil hrob sv. Metoděje a také hrob jeho bratra Cyrila v Římě zůstává hádankou. Ovšem generace, které tímto místem prošly, a které zasely do země a vyronily v bazilice modlitby, stesky, prosby a díky, mají větší váhu a sílu, více dějinnosti než jakýkoliv hrob. “

P. Marko Ivan Rupnik SJ

„Velehrad, pradávné srdce Velkomoravské říše. Odtud Cyril a Metoděj, soluňští bratři, pozvaní knížetem Rostislavem, zahájili svou apoštolskou misii mezi Slovany. Zde je hrob biskupa Metoděje ...Zde jsou naše kořeny.“

bl. Papež Jan Pavel II.

„Úhelný kámen evropské jednoty nalézáme zde na Velehradě (stejně jako třeba na Monte Casino, odkud svatý Benedikt budoval Evropu latinskou), kam soluňští bratři natrvalo vštípili do dějin Evropy tradici řeckou a byzantskou. Tyto dva obrovské vklady, obě tradice, byť jsou odlišné, patří k sobě. Společně tvoří křesťanskou Evropu – někdejší i současnou.“

bl. Papež Jan Pavel II.

„Cyrilometodějská tradice je nadregionální křesťanský a kulturní proud, vskutku evropský, který v sobě spojuje to, co bylo typické pro slovanské věrozvěsty: způsob hlásání evangelia je takový, že od samého počátku je zdrojem kultury a kulturního uvědomění a z druhé strany hlásání evangelia předchází pečlivá kulturní příprava a vybavenost. V ní se setkávají vzdělanci, světci a umělci (pravda, dobro a krása).“

Prof. Pavel Ambros SJ

„Na Velehradě tedy někdo odpočívá. Ten, který poutníkovi jako pokorná louč rozsvěcuje noc a zahřívá srdce, a to v Evropě, jinak organizované a promyšlené jako dokonalý palác z chladivého skla.„“

P. Marko Ivan Rupnik SJ

„Na Velehradě nacházíme odpovědi na všechno, co přináší život člověka.“

Tomáš kardinál Špidlík SJ

„Aby se na Velehradě mohly setkávat různé životní zkušenosti a vytříbené myšlenkové proudy celosvětových sjezdů, k tomu je zapotřebí modlitba poutníka, který připraví svou dobrou vůlí to, co pak může sám Pán podle své vůle naplno rozvinout.“

Sergej Bulgakov

„K velehradským poutníkům promlouvá Tajemství a v mnohých se tak rodí tvůrčí nadechnutí … a možná pokračuje tvůrčí idea Velehradu právě v utváření sítě vztahů, které dalece přesahují hranice, rasy a národy.“

P. Marko Ivan Rupnik SJ

„Spojení tradic Východu a Západu, které je tak mnoha způsoby a obdivuhodně vyjádřeno činy svatých Bratří, potvrzuje nám, že nikdo není tímto sloučením nucen vzdávat se svých vlastních duchovních a národních hodnot a že úctou k dědictví cizímu zřejměji vysvítá duchovní bohatství tomu kterému národu.“

bl. papež Jan Pavel II

„Přicházíme, abychom byli spolu.“

Z životopisu sv. Cyrila a Metoděje

„Každému skutečnému setkání kultury Východu (člověk citu) a Západu (člověk rozumu) vždy předchází nejednota mezi námi navzájem. Kdo zakouší, jak drásá nesjednocení konfesí, denní rodinné hádky, ví, že volání po jednotě je hodnota, o kterou je nezbytné usilovat.“

Michal Altrichter SJ

Velehrad - poutní místo

Velehrad je jedním z nejvýznamnějších poutních míst Moravy. Jeho historie se začala psát před více než 800 lety, kdy do údolí říčky Salašky přišlo prvních 12 cisterciáckých mnichů, aby nedaleko obce Veligrad (dnešní Staré Město) vybudovali svůj klášter. Právě na základě své polohy dostal klášter své jméno a stal se záhy nositelem mnohem starší duchovní tradice, která sahá až do 9. století, kdy na Moravu přišli slovanští věrozvěstové Konstantin a Metoděj. Význam poutního místa Velehrad tedy nespočívá v místním, nýbrž myšlenkovém vztahu k středisku apoštolské působnosti slovanských věrozvěstů. Proto býval v minulosti nazýván „moravským Betlémem.“ A tak již po staletí na Velehrad proudí tisíce poutníků, k nimž se v roce 1990 připojil také blahoslavený papež Jan Pavel II. Přicházíme sem, abychom se dotkli svých kořenů a to nejen duchovních, nýbrž zvnitřněným způsobem i národních. Velehrad je vnímán také jako prostor k dialogu mezi kulturami Východu a Západu.

 

Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje
Srdcem poutního místa Velehrad je bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje. Původně pozdně románská stavba z první třetiny 13. století získala v důsledku válečných pohrom a zejména požáru v roce 1681 barokní podobu. V bohatě zdobené bazilice nacházíme několik spirituálních ohnisek, která by neměl žádný návštěvník minout: oltář, kolem kterého se setkávají křesťané při slavení liturgie, kaple Panny Marie Matky jednoty křesťanů s velehradským palladiem, hrob arcibiskupa A. C. Stojana v Královské kapli a nejnověji také nádhernými mozaikami zdobený sarkofág kardinála Tomáše Špidlíka SJ v presbytáři baziliky. Obdivovat lze i sousoší sv. Cyrila a Metoděje na pravé straně od oltáře, které kanonizovalo vnímání podoby soluňských bratří v očích našich předků a obraz věrozvěstů od polského malíře Matejky darovaný bazilice v roce 1885.

 

Bývalý klášter cisterciáků - V komplexu historických klášterních budov sídlí Stojanovo gymnázium. V informačním centru je možné si předem domluvit prohlídku barokní Saly terreny a Slovanského sálu, které se v prostorách bývalého kláštera též nachází.

 

 

Sala terrena - Barokní „Zimní sál“ velehradského kláštera byl vybudován v letech 1724 -1728 v rámci stavby nové prelatury. Sál je vyzdoben freskami zachycujícími čtvero ročních období formou alegorických postav a mytologických výjevů. Ty jsou doplněny o souvztažné biblické motivy.

 

Kostelík Zjevení Páně - "Cyrilka" byl vystavěn ve 13. století při klášterní bráně pro obyvatele předklášteří. V 19. století zpustl a k jeho obnově v neogotickém slohu došlo u příležitosti cyrilometodějského jubilea v roce 1863. V první polovině 20. století zde byly slaveny bohoslužby v byzantsko-slovanském ritu. Ikonostas je nyní k vidění ve velehradském muzeu ve VDCM. Současné jsou zde pořádány sezónní výstavy.

 

Velehradský dům sv. Cyrila a Metoděje - Bývalá hospodářská stavení velehradského kláštera dnes slouží coby víceúčelový objekt (VDCM). Nachází se zde infocentrum s muzejními expozicemi (Velehrad na křižovatkách evropských dějin, Bible pro malé i velké), přednáškový sál, badatelny, cukrárna, poutní prodejna a ubytovací prostory.

 

Podzemí kláštera - Součástí komplexu chodeb je lapidárium přibližující stavební památky původně románského kláštera. Přístupné jsou prostory ambitu, kapitulní síně i barokní krypt. Součástí je též expozice o křesťanských mučednících 20. století -  Martyrion. Nachází se zde též Zlatá růže věnovaná Velehradu papežem sv. Janem Pavlem II.

 

Soubor drobných sakrálních památek v bezprostřední blízkosti kláštera: kaple sv. Vendelína, barokní  morový sloup, kaple sv. Jana Nepomuckého u barokního mostu přes potok Salašku a blízká kaple Pražského Jezulátka, sochy sv. Jana Nepomuckého při cestě ke hřbitovu a na obecním náměstí, socha Božího Syna u rozcestí k obci Modrá.


Velehradský hřbitov mimo hrobů farníků soustředí několik skupin hrobek určených členům Tovaryšstva Ježíšova, sestrám Kongregace sv. Cyrila a Metoděje, sestrám Kongregace Božského Vykupitele a kněžím, kteří na Velehradě působili nebo se zasloužili o jeho rozvoj. Na hřbitově jsou pochovány významné osobnosti: teolog a historik Msgr. ThDr. František Cinek, politik a předseda exilové londýnské vlády Msgr. Dr. Jan Šrámek, slavista prof. PhDr. Josef Vašica, zakladatelka kongregace SCM S. Marie Růžena Nesvadbová, vychovatel Tomáše Masaryka P. František Serafínský Satora ad.  Dále je zde situován náhrobek s ostatky mnichů, který je současně poctou velehradským cisterciákům.

 

 

Poutní cesta růžence spojuje Staré Město u Uherského Hradiště (Veligrad) s Velehradem, který se stal v průběhu dějin nositelem cyrilometodějské tradice. Cesta má být přípravnou etapou k obnově duše člověka, společnosti a krajiny. Trasa začíná za železniční tratí a pokračuje dále údolní nivou potoka Salašky. Ve svém průběhu je rytmizována dvaceti zastaveními růžencové modlitby. Jejich tvar připomíná boží muka coby typický prvek české a moravské krajiny.

 

Sochy sv. Cyrila a Metoděje dotváří obnovenou vstupní část poutního areálu, a to v moderním stylu oproštěném od historizujících detailních prvků. Vysochané světce charakterizující jednoduché kamenné symboly: biskupské žezlo a svitek. Sochy byly vytvořeny z darů příznivců Matice velehradské u příležitosti připomínky 1150. výročí úmrtí sv. Cyrila (2019).

 

Ambit uzavírá ze severu poutní nádvoří. Tvoří zázemí pro poutníky a současně nese osm barokních soch: sv. Benedikta, sv. Jana Křtitele, sv. Petra, sv. Cyrila, sv. Metoděje, sv. Pavla, sv. Jana Evangelisty, sv. Bernarda. Tyto dříve zdobily průčelí baziliky, než byly na počátku 20. století nahrazeny jinými sochami téhož námětu. 

 

 

Projekty na obnovu Velehradu